Ahoj, jmenuji se Richard a je mi 26 let. Jsem pracovitý a rozvážný. Povoláním pracuji v IT (8 hodin u monitoru). Moje koníčky jsou auta, cestování a nyní už i Výzva 21 dní. ? Co se týká sportu, jsem věčný začátečník. U Výzvy to bylo tak napůl. Začal jsem poprvé a nedokončil, ovšem o tři čtvrtě roku později jsem ji dokončil a dokonce dvakrát za sebou.

Náhodou, brouzdáním po netu a cvičím už rok

Cvičím pravidelně každý večer po osmé hodině, kdy už je syn v posteli a já mám klid. Samozřejmě, že se mi stane, že necvičím, když mi není dobře nebo jsem někde na návštěvě, ale za to pak cvičím v neděli, kdy má být volný den. Někdy se dostávám i do skluzu a někdy se mi podaří při dohánění cvičit ráno i večer (ale to jen o víkendu). Na cvičení se vždy těším. Když padne osmá hodina a syn ještě nespí, tak začínám být nervózní, jak už chci cvičit.

Ze začátku to bylo o vůli, teď je to automatika. Cvičím pravidelně, dokonce i ve volné dny, kdy se necvičí. Pauzu si dávám jednou za dva týdny a i tak se přemlouvám, abych si odpočinula. Ale nejsem stroj, takže vím, že je třeba načerpat síly. Čas na cvičení si dělám ráno. Jednoduše s malou vstaneme, nakrmím ji, udělám si kafe nebo zelený čaj a jdu na to.

Největší překážkou bylo ustát si svůj názor s jídlem a mít na začátku vůli dokázat všem, že to myslím vážně. Každý na mě pořád tlačil ve stylu: “Jednou tě to nezabije, dej si jenom kousek!” Takže tohle odmítat bylo těžké, kolikrát jsem musela odbýt lidi i ostřejším hlasem, aby mě to nenabízeli pořád dokola. Takhle věděli, že to myslím vážně a to mě posouvalo dál. Takže jsem to překonala zase jen vůlí a odhodláním, že to prostě dokážu. Kvůli sobě a kvůli malé. Teď už nepolevím.

S jídelníčkem jsem nebojovala vůbec a s jídlem nemám nejmenší problém. Vím, že bez jídla to nejde, takže si sama sestavuji, co budu jíst a kolik. Hlavně, aby to bylo zdravé a vyvážené. Každý recept a každé jídlo jde upravit zdravě, stačí zapojit fantazii.

Někdo věřil, někdo podceňoval. Dnes ale získávám obdiv skoro od každého. Každý mě znal silnou a ptají se JAK? Takže po mojí změně jsem do Výzvy stáhla další bojovníky a jde jim to skvěle.

Ano, dokázala jsem si, že stačí jen chtít. Opravdu chtít. Snad tím budu motivovat i ostatní.

Nepopsatelně líp. Na začátku jsem byla hotová u rozcvičky, udělala jsem čtyři dámské kliky a už jsem nemohla. Teď jedu jen pánský a po cvičení jsem plná energie. Už nejsem líná, nefuním po pár schodech a nepotím se po pár krocích. Prostě pecka! Také jsem pozitivnější.

Ano, dávám si protein po posilovacím tréninku a občas i aminokyseliny.

Ano, jsem. A před každou přeměnou klobouk dolů! Všichni to máme vydřený.

Dál pokračuji v redukci a chci se dostat na 55 kg. Pak už chci jen tvarovat a zpevňovat .Do cíle mi tedy zbývá 8 kg.

Proste mazec!

Ještě víc! Čekala jsem, že zhubnu na 93 kg, které jsem měla před těhotenstvím, ale že mě to tak chytne a že se změní všechny moje návyky, to je neskutečný BONUS.